Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png

Until Proven - 9.část

   

Autorka: Tira Nog

Překlad: Slimča

Beta-read: Sevy, Lucy

 

Ahojky! Dneska tady máte druhou část rozhovoru a taky kouzelnou Rosmertu. Snad se bude líbit. 

A kdo minule poctivě komentoval a vysloužil si věnování? A_ja, assez, bacil, Bara1982, Cezminka, Cory, enedaka, Gigi..., gleti, grid, Hajmi, kami, Michangela, Misule, Nade, nika, Saskya, sevy, Sisa(Tachi), Šaren

Slimča

   

*** Until Proven ***
   

Když se Harry uklidnil a spláchl poslední zbytky smíchu máslovým ležákem, zeptal se: „Je to dobrý pocit, ne?“

Co?“ Snape byl sice ještě trochu ostražitý, ale zdaleka se nekontroloval tolik, jako obvykle.

Že dokážeme jen tak sedět a povídat si, aniž bychom jeden druhého rozsápali na kusy.“

Nevím, Pottere. Představa, že vás tady nechám ležet jako zkrvavenou trosku, je svým způsobem velmi lákavá,“ protáhl Snape.

Harry zaznamenal, že i přes ostrá slova nezněla Snapeova odpověď vyloženě zamítavě, přestože ještě včera by si o něčem podobém mohl nechat jen zdát. Musel si přiznat, že dost tlačí na pilu, když se rozhodl prozkoumat hranice Snapeovy neobvyklé tolerance. „A kdy jste mě naposledy někde nechal krvácejícího nebo v nebezpečí?“

Mluvil jsem samozřejmě obrazně, ale složité myšlenkové pochody, nutné pro odhalení jemných nuancí společenské konverzace, nebyly nikdy vaší silnou stránkou,“ odpověděl Snape.

Jemných? To bylo asi tak jemné, jako hulák,“ chechtal se Harry a opravdu tlačil na pilu.

Ale staršího muže to neodradilo, ani se nenaštval. Místo toho líně a upřímně sebekriticky odpověděl: „A umím si představit, že asi stejně vítané.“ To už se Harry řehtal jako kůň a sotva popadal dech.

Do háje! Celé ty roky jsem byl úplně slepý! Byl jste vždycky takový vtipálek?“ zeptal se Harry a začínal chápat, proč se Hagrid tak často doslova válel smíchy, kdykoliv si ve Velké síni sedl vedle Snapea.

Ano a ne.“

Cože?“ zamrkal Harry.

Je bez diskuze, že jste byl vždycky slepý,“ odpověděl Snape.

Harry se usmál a opravdu se bavil lektvaristovým ostrým vtipem a ještě ostřejším jazykem. „A to 'ne'?“

Téměř černý pohled ještě trochu potemněl: „V našem vzájemném vztahu bylo jen málo důvodů k lehkomyslnosti.“

Harry se chytil své šance a přiznal: „Rád bych to změnil.“

Snape ho hned neroznesl na kopytech. Jen ho znovu dlouze a zkoumavě pozoroval, a pak opatrně odmítl: „Už je trochu pozdě učit starého psa novým kouskům, nemyslíte?“

Řekl Nemyslíte, ne Vy jste se snad úplně pomátl! Od tohoto stále tak opatrného muže se ta otázka prakticky rovnala souhlasu.

Vždycky jsem vás považoval spíše za vránu, než za psa, pane,“ usmál se Harry. „Vrány jsou chytrá stvoření a velmi přizpůsobivá.“

Věděl jste, že dokáží zobákem zpřelámat kosti, když se k nim někdo dostane příliš blízko?“ zeptal se Snape.

Harry pochopil varování. „Myslel jsem si, že nejprve vyklovou oči.“

Snape nedokázal zadržet sotva slyšitelné pobavené odfrknutí, které Harrymu prozradilo, že si nějakým způsobem vysloužil mužovo zdráhavé uznání.

Pottere, vy jste předčil dokonce má nejhorší očekávání stran nebelvírského zdravého rozumu. Copak vám ani trochu nesejde na vlastním zraku či prstech?“

Záleží mi na nich docela dost, mám-li být upřímný. Ale třeba se domnívám, že by stály za to riziko?“ Zdálo se, že Snape na moment oněměl šokem. Harry si vychutnával to potěšení vidět Severuse Snapea, jak ztratil řeč, a potom dodal: „Vždyť víte, jak se Nebelvíři rádi vrhají do beznadějných podniků.“

Takže je to beznadějné?“

Harry vzhlédl do zamračeného obličeje před sebou a nedokázal odhadnout, jestli je mistr lektvarů uražený nebo pobavený. „A jak jinak byste to nazval – s naší minulostí?“

Ke své velké radosti zaslechl suchý smích: „Touché! Zdá se, že jsem právě sám obětoval své prsty.“

V té chvíli přitáhla jejich pozornost Rosmerta, která se objevila u stolu. V rukou třímala obrovský tác a v obličeji jí zářil široký úsměv: „Tohle si musím vyfotit a vystavit nad krbem! V mé vlastní hospodě se právě přepisuje historie. Severus Snape a Potter se smějí – a ve stejném okamžiku!“

Jeho obrázek by vám leda plašil zákazníky,“ varoval Harry se smíchem.

Snape jen sklonil hlavu v jakémsi souhlasném gestu.

A teď – vím, že jste chtěli jen pití, ale je to devět let, co ses u mě naposledy ukázal, Severusi. Míval jsi rád mé dušené hovězí, tak jsem si říkala, že byste mi s Harrym mohli pomoct s posledními zbytky v hrnci.“ Dříve, než se kterýkoliv z nich zmohl na odpověď, vznášely se před nimi dvě kouřící mísy, příbory, talíř s navršenými krajíci chleba a čerstvé nápoje. Rosmerta vzápětí zmizela s veselým: „Nechte si chutnat!“

Zřejmě vypadáme hladově,“ pokrčil Harry rameny a zíral na kousky hovězího před sebou. Když sem večer dorazil, bylo mu ze všech dnešních událostí špatně od žaludku, ale teď už se cítil mnohem lépe. Popadl lžíci a opatrně ochutnal pikantní masovou šťávu. Podobně se zachoval i naproti sedící Snape.

Harrymu se po jazyku rozlila jedinečná chuť a vyhledal Snapeův pohled: „Je tak dobré, jak si ho pamatujete?“

Mistr lektvarů pomalu potřásl hlavou a odpověděl: „Lepší.“

Harry měl neodbytný pocit, že Snape mluví o něčem víc, než jen o jídle a cítil se tím podivně potěšen. Vtom mu žaludek nepříjemně připomněl, že od snídaně nic nejedl, a tak se oba vrhli na svou porci.

S téměř prázdným talířem před sebou si Harry pořádně loknul svého ležáku a zajímal se: „O tom dnešku... Burkeho věk vás dost trápil. Jak si myslíte, že ho docílil?“

Jste učitel obrany proti černé magii. Víte, jak to udělal. Ve skutečnosti na vás Voldemort ve vašem čtvrtém ročníku využil podobný typ černé magie.“

Tvrdíte, že Burke zvrátil svůj stárnoucí proces tím, že kradl ostatním lidem jejich životní sílu?“ hádal Harry.

S největší pravděpodobností,“ potvrdil Snape a pak téměř ironicky dodal: „Pokud nejsem ve všech ohledech úplně mimo - což je možnost, která mě znepokojuje stále víc a více, když sleduji, jak se vyvíjí dnešní den.“

Harry se po tomto suchém prohlášení musel usmát. „Ale Voldemort neomládl. On - „

Využil sílu, kterou vám sebral společně s krví, aby znovu vytvořil své tělo, namísto obnovení mládí. Je to podobný proces.“

Harry nad tou představou chvíli uvažoval a potom promluvil: „Říkal jste, že když jste poznal Burkeho, bylo mu sto deset. Podle toho by teď měl mít zhruba sto čtyřicet let. Snížit kouzelníkův věk prakticky o dvě třetiny vyžaduje obrovské množství energie. Musel vysát životní sílu z...“

Desítek obětí,“ dokončil Snape větu.

Copak by ministerstvo něco takového nezaznamenalo? Myslím – když najednou zemřou desítky kouzelníků?“ divil se Harry.

Oba víme, že by ministerstvo nedokázalo najít ani vlastní zadek, i kdyby měli k dispozici mapu a virguli,“ odfrknul si Snape.

A tak se stalo, že muž, kterého Harry ještě ráno při snídani považoval za nemilosrdného člověka bez kapky smyslu pro humor, jej dnes už poněkolikáté přinutil řvát smíchy. Jenomže měl zkrátka pravdu! Bystrozorové dělali svou práci dobře, ale jejich zaštiťující organizace se zdála stejně neschopná, jako když byl Harry dítětem.

Jakmile se Harry utišil, Snape pokračoval: „Kromě toho je možné, že oběti nikdy nikdo neobjevil. Kouzelníci jsou velmi výstřední skupina lidí. Tak mnoho z nás vystavuje na odiv svou moc, že se pro svůj druh stáváme snadnými terči. Jen si vzpomeňte, co se stalo Quirrellovi. Přesně takhle nad ním Voldemort získal moc.“

Jo, to bude ono,“ souhlasil Harry. „Ale stejně, jestliže byly desítky z nás pohřešovány...“

Stále existuje také možnost, že Burke nezabíjel jen kouzelníky. Mohl využívat i mudly, jen jich potřeboval více. Uvážíme-li míru násilí a kriminality v mudlovském světě, musel být Burke jen opatrný při výběru obětí. Mohl na nich profitovat roky, než by si jejich úřady vůbec uvědomily podobnost. Pokud mudlovský tisk považoval všechna ta úmrtí za mudlovské zločiny, nemělo ministerstvo žádný důvod domnívat se, že je v nich zapojen čaroděj. Žádná z těch vražd by pro nás nebyla tak nápadná jako, řekněme, útok vlkodlaka nebo upíra.“

To dává smysl.“ Harry napíchnul poslední kousek hovězího a žvýkal šťavnaté sousto. S prázdnými ústy se napil svého ležáku, polknul a promluvil: „Jestli je pravda všechno, o čem jsme teď diskutovali, je Burke stejně nebezpečný jako Voldemort.“

Snape přikývnul: „Řekl bych, že nebezpečnější.“

Harry se pokusil kontrolovat svou reakci na tu jednoduchou větu, ale nezvládl to. Alespoň dokázal neohodit celý stůl i svého společníka dušeným masem. „Nebezpečnější než Voldemort?“

Tom Raddle byl exhibicionista. Nijak se netajil svou touhou po moci. Shromažďoval kolem sebe své přisluhovače, které označil za své vlastnictví tak, aby je úřady dokázaly okamžitě identifikovat. Vedl otevřenou válku o moc a své špatné skutky vystavoval světu na odiv Temným znamením na obloze. Naproti tomu je Burke samotář, který, jak se zdá, zvládl nepozorovaně zavraždit dost lidí na to, aby zvrátil svůj věk téměř o století. Muž, kterého jsem znával, neměl žádná slabá místa. Pokud Burke pokračuje ve Voldemortových stopách, nebude snadné jej najít.“

Myslíte si, že to opravdu dělá? Pokračuje ve Voldemortových stopách?“ zeptal se Harry.

Je to možné,“ potvrdil Snape.

A myslíte si, že vás falešně obvinil ze msty?“ zajímal se Harry.

Zdá se to jako nejpravděpodobnější důvod. Nebo mě může vidět jako poslední překážku na své cestě stát se novým Temným pánem,“ přemítal Snape. „Ale oba si jen domýšlíme, že měl v úmyslu více, než jen obtěžovat mladého Westfielda.“

Ne, nepotřeboval vás do toho namočit, pokud si chtěl jen užít. S jeho schopnostmi nitrozpytu a nitrobrany mohl prostě nechat chudáka Carla zapomenout na celé znásilnění i všechno okolo, kdyby chtěl.“

To je pravda,“ souhlasil Snape.

Říkal jste 'poslední překážka'?“ zajímal se Harry.

Jistě, kdo jiný by ho měl zastavit? Skutečně si umíte představit Ronalda Weasleyho nebo jeho kolegy, jak porážejí čaroděje Voldemortova formátu?“ chtěl vědět Snape.

Harry se otřásl, protože věděl, že současná situace nakonec dospěje přesně do tohoto bodu. Tedy, pokud se Snape nemýlí. A přes všechny neshody, které kdy mezi sebou měli, musel uznat, že pokud jde o černou magii, Snape se nikdy nemýlí. Ron nemohl dostat někoho s Voldemortovými schopnostmi. K čertu! Albus Brumbál, Snape a on sám to spojenými silami zvládli jen tak tak.

V celém světě žije jen hrstka čarodějů, kteří mají dostatek vědomostí o černé magii, aby se mohli účinně bránit hrozbě Voldemortovy úrovně,“ pokračoval Snape. „Jediní dva v Británii sedí u tohoto stolu.“

To je poněkud elitářské prohlášení, nemyslíte?“ zkusil Harry odporovat.

Je to elitní skupina, Pottere. Vítejte do jejího středu! Před třiceti lety by se vás Voldemort snažil získat do svých řad, nebo by se vás pokoušel za každou cenu zničit.“

Jako mého tátu,“ zašeptal Harry.

Snapeův pohled potemněl: „Jak můžete něco takového tvrdit?“

Harry pokrčil rameny: „Voldemort pořádal tak nemilosrdný hon na mé rodiče, že potřebovali ochranu Fideliova zaklínadla. A nikdy se nikdo nezmínil, že by byla máma mocná čarodějka.“

A to jediné, co by se dalo říci o vašem otci je, že se jako správný Nebelvír vrhal po hlavě do každého beznadějného hrdinství a přitahoval problémy. Lord Voldemort jej nepronásledoval ani neverboval ze strachu z jeho moci,“ odsekl Snape se svou obvyklou zlobou. Zdál se téměř uražen pouhou myšlenkou na něco takového. Harry se snažil přejít vyřčenou urážku na adresu jeho otce, neboť ze Snapeovy strany se ve skutečnosti jednalo jen o lehké rýpnutí, a namísto toho se zeptal: „Tak proč se museli schovávat?“

S tím má co do činění věštba. V tom roce jste byl jedním ze dvou dětí, které odpovídaly popisu. Navíc vaši rodiče patřili mezi nejvěrnější Albusovy stoupence. Voldemort chytal Brumbálovy lidi jednoho po druhém. Ministerstvo si nad tím mylo ruce a odmítalo uznat, co se ve skutečnosti děje. Byly to temné časy, Pottere.“

Harry přikývnul: „Zato dnes by se mohlo ministerstvo určitě přetrhnout.“

To ano,“ souhlasil Snape. Po chvíli ticha, kdy jen pili a sledovali osychající špinavé talíře, se profesor ozval: „To, co jste pro mě dnes udělal – bránil mě a vzal na sebe všechny ty vzpomínky, abyste prokázal mou nevinu – vyžadovalo velmi silný charakter. Já... jsem vaším dlužníkem.“

Harry na lektvaristovi viděl, jak pro něj bylo těžké vyslovit podobné uznání.

Ne, nejste. Nic mi nedlužíte. Byli jsme... spolubojovníci. Dnes se jednalo jen o další bitvu,“ pokusil se Harry vyvrátit myšlenku, že by mezi nimi existoval jakýkoliv závazek.

Snape však trval na svém: „Nicméně, přesto vám něco dlužím. Existuje cokoliv, čím bych mohl splatit vaši - „

Jestli máte opravdu pocit, že jste mi za něco zavázán, tak mě zase někdy pozvěte na večeři,“ navrhl Harry a nepohodlně se zavrtěl.

Za víc vám můj život nestojí?“ štěkl Snape.

Ale do pr... Nevkládejte mi slova do úst, dobře? Pro mě je to, že se spolu pokusíme vycházet, daleko důležitější, než pro vás existence jakéhokoliv dluhu vůči mně. Nejsem Albus Brumbál,“ odsekl Harry. „Nechci vlastnit vaši duši!“

A co tedy chcete?“ Snape se zdál nervózní.

Šanci nechat si vyklovat oči a utrhat prsty?“ usmál se slabě Harry, když připomněl předchozí vzájemné škádlení.

Takže chcete, abych podle vašich požadavků změnil své chování? Mám vás každé ráno u snídaně vítat úsměvem a nadšeným přáním dobrého jitra?“ hádal Snape.

Jestli to někdy uděláte, začnu kontrolovat, jestli nemám v kávě nějaký jed,“ odpověděl Harry. „Nechci, abyste se měnil. To není to, oč vás žádám. Nemohli bychom zkrátka jen zmírnit to napětí mezi námi? Když jsme si před chvílí povídali, nebylo to tak špatné, ne?“

Snape odpověděl zavrtěním hlavy a opatrným: „Ne, ale...“

Ale?“ povzbuzoval ho Harry.

Mnoho lidí netouží po ničem jiném, než mít mě v pozici dlužníka. Proč byste se nechopil své příležitosti? Musíte od toho něco očekávat. Něco významného.“

Nemyslíte, že když se mnou přestanete jednat jako s nepřítelem, bude to dostatečně významné? Pohrdal jste mnou od mých jedenácti let, a to jen kvůli obličeji a jménu. Nemůžete dnešek považovat za... důkaz, že nejsem můj táta?“

On by mě také hájil. Kvůli jakési pokrytecké, pochybné nebelvírské cti,“ odpověděl Snape. „Jenomže...“

Jenomže?“ opáčil Harry, přestože jeho naděje, že mezi nimi dvěma zavládne trvalý mír, klesala s každou uplynulou vteřinou.

Jenomže on by pro sebe dnes odpoledne - v situaci, kdy jsem byl úplně bezbranný - vytěžil každou možnou výhodu. Potom by se ujistil, že jsem si dobře vědom všeho, co pro mě udělal, a nakonec by mi to připomínal při každé možné příležitosti.“ Snape chvíli mlčel a pak dodal: „V určitém směru by to bylo jednodušší.“

Protože byste jej mohl dále nenávidět,“ přitakal Harry.

Snape přikývl: „Mně nikdo nepomáhá bez postranních úmyslů.“

To byla jedna z nejsmutnějších věcí, jaké kdy Harry slyšel, ale měl dost rozumu, aby si to nechal pro sebe. Měl pocit, jakoby se před ním točila neviditelná ruleta a řídila celý jeho účet u Gringottů.

Harry zíral na hrdého muže před sebou a přál si, aby byly věci jinak. Aby nikdy neexistoval ten stupidní spor s jeho otcem. A aby mohl mít se Snapem obyčejný kolegiální vztah, jako s většinou bradavických učitelů. Ale začínal chápat, jak to pro Snapea může být nepředstavitelné. V pátém ročníku viděl díky své zvědavosti v myslánce jen zlomek toho, co jeho otec Snapeovi prováděl. A kdo ví, co všechno se mezi nimi ještě přihodilo. Možná je nenávist ve Snapeovi zakořeněná tak hluboko, že se nikdy nedokáže přenést přes Harryho vnější podobu s otcem.

Proto je musím mít taky?“ zeptal se Harry. Myslel na postranní motivy, které Snape automaticky u všech hledal.

Podle svých zkušeností bych je očekával,“ přiznal se s upřímností Snape.

Harry si zklamaně povzdechl: „Vidím, že neexistuje způsob, jakým bych dokázal změnit váš názor. Mrzí mě to. Dnes to bylo... příjemné.“

To?“ dožadoval se Snape.

Harry si uvědomil, že pro lektvaristu, který byl jen před pár hodinami neprávem obviněn z obtěžování jednoho ze studentů a jemuž bylo vyhrožováno Azkabanem, bude na dnešním dni připadat příjemných jen pramálo věcí. Proto rychle upřesnil: „Mluvit s vámi, namísto boje.“

Ukončení nepřátelství je pro vás skutečně natolik důležité?“ zajímalo Snapea.

Harry pokrčil rameny a přinutil se k úsměvu. „Vždycky mě lákaly beznadějné případy. Ale netrapte se tím. Váš ostrý jazyk mě neudolal za celých patnáct let, přežiju i dalších patnáct. O nic nejde.“

Pottere?“

Ano?“ Harry se obrnil a nebyl si jistý, zda zrovna teď ustojí nějaký útok.

Svou dnešní akcí jste mi dokázal, že skutečně nejste jako váš otec, jakkoli mnoho jej připomínáte. A bez ohledu na to, co říkáte, jsem vám skutečně zavázán. Jsem... ochoten nechat se přesvědčit,“ nabídl váhavě Snape.

Každý známý detail Snapeova těla Harrymu napovídal, že je jeho bývalý učitel přesvědčen o obrovské chybě, kterou právě činí svým rozhodnutím. Mladšího kouzelníka překvapila podivná nervozita, hraničící se vzrušením, jaké občas pociťoval, když atraktivní neznámý kouzelník pozitivně zareagoval na jeho svádění. Jeho úsměv byl tentokrát upřímný: „To je skvělé! Děkuji vám!“

Vlastně se domnívám, že tohle je povinnost. Poděkovat vám – za dnešní pomoc a za tento večer. Ale už se připozdívá. Myslím, že bychom měli myslet na návrat.“

Nemáte zač děkovat. A máte pravdu. Jsem úplně vyřízený. Ještě hodina, a už budu příliš unavený na přemístění,“ přikývl Harry.

Pořád je tady ještě krb,“ poukázal Snape.

Třikrát za den je můj limit,“ odmítl se smíchem Harry.

Je to trochu mnoho,“ souhlasil Snape.

Jestli chvíli počkáte, najdu Rosmertu a vyrovnám účet. Pak se můžeme přemístit k bráně společně,“ navrhl Harry.

To já bych měl - „

Ne, vy mě zvete příště, vzpomínáte? Tenhle spor už jsme dnes jednou měli. Vyhrál jsem,“ pokusil se Harry o ten typ úsměvu, kterým obvykle udolal Hermionu nebo Rona.

Snape na něj zíral, jakoby byl slimák, kterého se právě chystá nakrájet do lektvaru: „Předpokládám správně, že toto je vaše představa o osobním kouzlu?“

Ano.“

To by vysvětlovalo váš status starého mládence,“ pronesl Snape suše.

Měl jsem dobrého učitele,“ vrátil mu narážku Harry, rychle vstal od stolu a vydal se do vstupní místnosti, aby se Snape nemohl vytasit s další replikou.

Když Harry viděl, jak je čaroděj za barem zaneprázdněný, okamžitě pochopil, že mu zabere dobrých pět minut, než si k němu prorazí cestu davem a zaplatí. I ostatní číšníci se zdáli v jednom kole. Pobíhali kolem s podnosy a džbány a snažili se uspokojit žíznivé hosty. V sobotu v noci tady bývalo opravdu živo. Konečně zahlédl Rosmertiny divoké zlaté kučery. Stála se smíchem na rtech poblíž očarované kytary a flétny, obklopená nejméně šesti beznadějně zamilovanými kouzelníky. Když spatřila Harryho postávajícího ve dveřích, stiskla ruku blonďatému čaroději, s nímž právě hovořila, a přispěchala za svým zelenookým hostem.

Už mizíte, drahoušku?“ zeptala se Rosmerta a přistoupila co nejblíže, aby byla přes okolní rámus slyšet. Její parfém Harryho pohladil jako letní vánek uprostřed růžové zahrady a v té chvíli si hluboce přál, aby byl jeho život jednodušší. Aby našel svůj klid vedle někoho s tak vlídným srdcem a očima plnýma něhy, jako měla ona. Pomalu přikývl: „Ano. Díky za všechno! Mám se vyrovnat s Markem, nebo na mě máte chvíli čas?“

Ach, jdi s tím do háje! Vyrovnat se s Markem? Když jsi mi umožnil to potěšení, uvítat zase v mém lokále zamračenou tvář Severuse Snapea?“ Rosmerta se zasmála: „Myslela jsem si, že už ho tady nikdy neuvidím, Harry. Přivedeš ho zase, viď?“

Zkusím to. Nikdy jsem nikoho neviděl tak pozitivně... reagovat na profesora Snapea,“ přiznal Harry a přemýšlel jestli ji neurazil. Opravdu nebyla jeho věc, co mezi sebou Snape a krásná majitelka hospody mají, ale nedokázal skrýt svou fascinaci, jakkoliv byla nevhodná.

A ty jsi po Albusi Brumbálovi první člověk, který nesoudí knihu podle obalu – nebo špatného tisku. On je dobrý člověk, Harry, navzdory svému vrčení. Nenech se jím zmást.“

A vy to víte jak?“ zeptal se Harry opatrně a skutečně zaujatě.

Stejně, jako to vím o tobě. Oba jsem vás viděla vyrůstat. Severus měl těžký život a prošel obtížnou volbou.“

Harry v jejím hlase zaregistroval ochranářský tón a téměř udiveně se zeptal: „Vy ho máte opravdu ráda, že?“

A vždycky jsem měla. Nebýt jeho, už bych dnes neměla žádnou hospodu,“ řekla Rosmerta.

Jak to?“

V jeho pátém ročníku nás napadli sudožrouti. Víš, jak jsou tyhle potvory podlé a zákeřné,“ ztišila Rosmerta hlas. Už jen zmínka o těchto škůdcích by stačila, aby zruinovala celou hospodu.

Sudožrouti byli neviditelný hmyz, žijící v mrtvém dřevě. Obvykle nebývali velkým problémem, dokud se dřevo nedostalo do kontaktu s tekutinou. Pak začali sudožrouti produkovat sekret bez zápachu, jenž byl prakticky nezjistitelný, dokud se nesmísil s lidskými slinami. V té chvíli získal zkažený nápoj, v tomto případě pivo, chuť exkrementů.

Jo. Když už se jednou dostanou do lokálu, obvykle nezbývá nic jiného, než vypálit celou budovu až do základů, aby se jich člověk zbavil. Jak je Snape dostal pryč?“

Nevím přesně, co použil, ale vytvořil lektvar, který sudožrouty zabil, aniž by muselo lehnout popelem všechno dřevo ve stavení. Myslím, že to byl Severusův první patent.“ Zdálo se, že je na Snapea velmi pyšná.

To dokázal už v patnácti?“ žasl Harry.

Ó ano. Vždycky byl o něco vyspělejší.“

Jaký byl?“ zajímal se Harry. Jediní lidé, kteří s ním kdy mluvili o Snapeovi jako o malém chlapci, byli Sirius a Remus, a ti byli často příliš zahořklí na to, aby si v souvislosti s lektvaristou dokázali udržet nadhled.

Severus byl vždycky... tichý. Nikdy jsme s ním neměli problémy. Přicházel sem pokaždé, když měl v sobotu povolený výlet do Prasinek, a celou dobu strávil s nosem zabořeným do knihy. Potíže nastaly teprve ve chvíli, kdy se tady ve stejnou dobu ukázali tvůj táta s přáteli,“ řekla Rosmerta.

Harry už si tu poslední část dokázal docela dobře představit, takže se raději zeptal na důležitější věc: „Vždycky býval sám?“

No, to je možná trochu přehnané. V prvních letech, kdy měl povoleno opustit školu, se držel toho Malfoyovic kluka a jeho party. Ale ti dostudovali, když Severus začínal svůj čtvrtý ročník. Pak se z něho stal pořádný samotář. Byl to hodný mladík, i když až příliš tichý.“

Chyba, kterou bych dnes rozhodně neopakoval, to mi věř,“ zazněl jim za zády známý posměšný hlas. Oba sebou trhli jako šesťáci přichycení o půlnoci na Astronomické věži a vyjeveně zírali na Snapea, jenž se nad nimi právě hrozivě tyčil. „No vážně, Rosmerto, ty vyprávíš školní příběhy? A já myslel, že jsou u tebe má tajemství v bezpečí!“

K Harryho překvapení se žena nezalekla, ani se netvářila nešťastně nebo zahanbeně, že byla přistižena. „Jsou u mě v bezpečí. On není ten Potter. Sám jsi to říkal.“

Přesto bych byl raději, kdyby se můj soukromý život nepropíral uprostřed hospody,“ Snapeův pohled byl tvrdý jako neleštěný diamant, ale na Rosmertu neplatil.

Zachichotala se lektvaristovi přímo do očí: „Tvůj osobní život by se nezhroutil, i kdyby se o něm trošičku klábosilo, jestli se nezlobíš, že to říkám.“

A jestli ano?“ otázal se strnule Snape.

No, stejně bych to řekla, přirozeně,“ zasmála se a stiskla Snapeovu paži. „Harry slíbil, že tě zase přivede. Beru ho za slovo.“

Harry čekal, že ji Snape za její kuráž roznese na kopytech, ale on místo toho jen pronesl: „Uvidíme.“

Jak myslíš,“ ušklíbla se a pak Harrymu málem přivodila infarkt, když se postavila na špičky a vtiskla na Snapeovu levou tvář cudný polibek. Harry postřehl, že lidé sedící u okolních stolů její čin zaznamenali. Jakmile Rosmerta Snapea propustila, obrátila se k Harrymu a krátce jej objala.

Dobrou noc, Rosmerto,“ usmál se Harry, když ustoupila.

Nezapomeň, co jsi mi slíbil!“ připomněla barmanka a zamávala oběma mužům, kteří se ubírali k východu.

Sejdeme se u brány do Bradavic?“ zeptal se Harry, když vyšli do chladné říjnové noci. Vždy bylo lepší přemísťovat se z volného prostranství než z přeplněné místnosti, kde do vás mohl v nestřeženém okamžiku kdokoliv narazit a přemístit se s vámi, nebo se dokonce odštěpit. Jasné nebe nad nimi bylo plné hvězd. Jako předzvěst studené zimy se zvedl vítr, šlehal Harryho do tváří a pod nohy ve vysokých botách jim hnal suché listí. Snape přikývl a bez jediného zvuku zmizel. Harry jej následoval a napůl očekával, že až dorazí na místo, bude mistr lektvarů pryč. Snape na něj však podle dohody čekal před vysokou bradavickou bránou.

V tichosti kráčeli bok po boku zpět k hradu. Ticho ovšem postrádalo obvyklé napětí panující mezi oběma muži. Tentokrát se zdálo téměř příjemné. Když dorazili do vstupní haly, před hlavním schodištěm, kde se měli rozdělit, Harry promluvil: „Takže, dobrou noc. A ještě jednou díky, že jste se ke mně přidal.“

Snape jej opět obdařil jedním ze svých strohých přikývnutí. Když se však Harry otočil, aby se vydal po schodech vzhůru k nebelvírské věži, lektvarista zavolal: „Pottere?“

Ano?“ Oslovený se zastavil a otočil čelem k lektvaristovi.

Snape sáhl do kapsy hábitu a vytáhl malý hnědý flakonek: „Vezměte si to.“

Co to je?“ Harry se pokusil odstranit z hlasu podezřívavý tón.

Lektvar pro bezesný spánek. Myslím, že po odpoledním absorbování vzpomínek mladého Westfielda se vám bude hodit.“

Harry, šokovaný nečekanou ohleduplností, rychle řekl: „Děkuji. To je od vás velice milé!

To těžko,“ odfrkl si Snape. „Musel jste kvůli mně projít mnoha nepříjemnostmi. Tohle je to nejmenší, co pro vás mohu udělat.“

Takže, upadnou mi po tom prsty, nebo vyskočí oči z důlků?“ smál se Harry a znovu připomněl dřívější konverzaci o nebezpečném přátelství s vránami.

Obojí, ale jen pokud si těsně před spaním vezmete dvě čajové lžičky. Příjemné sny – alespoň v rámci možností.“ Snape v té chvíli vypadal téměř rozpačitě. Prkenně kývnul na pozdrav a otočil se ke schodům vedoucím do sklepení.

Harry sledoval vzdalující se temnou postavu, dokud nezmizela ve tmě. Pak se otočil a unaveně stoupal vzhůru ke svým komnatám. Byl rád, že je zítra neděle a má dost času nabrat síly, než bude muset opět čelit davům studentů při vyučování. Prsty objímal chladnou lahvičku ve své kapse a snažil se dát dohromady skládačku jménem Severus Snape.

*~*~* 

Předchozí      Další

   

 

 

24.09.2010 21:44:10
Lucy1313
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one