Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png
Ahojky! Máme tady neděli a s ní další kousek Všechnovidu. Nejprve musím říct, že jste mi udělali obrovskou radost. Po tak dlouhé době mlčení jsem nečekala tak veliký ohlas a jsem vám strašně moc vděčná za přízeň i za to, že se ozýváte a komentujete. Jste opravdu báječní a já vás tady všechny hrozně ráda vidím. Opravdu jste mi chyběli!

Dnes nás čeká ještě krátká a tak trochu „přípravná“ kapitola, přesto doufám, že vás neodradí a sejdeme se i u příštího dílu. Slibuji, že bude o kapku delší a akčnější.

Poslední a pro mě neméně potěšující je zpráva, že se nám do světa HP vrátila Sevy (alespoň na čas a pro mě), takže ji tímto vítám zpět na palubě a nadšeně a vděčně jí líbám nožky za betaread. Sevyku, slibuju, že opravím i první dvě kapitoly!

A ještě věnování. Dnešní dílek je pro všechny milé komentující, kterými jsou: Agnes, Anonymka SS, Bobo, cim, Emily, grid, Mája, xMononoke, mravenec, pajka, Patoložka, POPO, Profesor, Rowana, Saskya, Sitara, weras, Zuzana.

Moc díky!

Vaše Slimča

In this banner is used the picture "I'm sorry I was cranky" by tripperfunster

„Pottere,“ zaduněl hluboký hlas. Harry se přikrčil. Zatraceně, už byl tak blízko. Doslova jednou nohou venku ze sklepení. Ron s Hermionou se při zvuku jeho jména otočili a upřeli na něj vyděšené pohledy. Proč ho Snape zadržel?

Mladík pokrčil rameny. „Běžte beze mě. Potkáme se u oběda.“

Hermiona mu povzbudivě stiskla rameno, Ron se zatvářil účastně a za chvíli už Harry sledoval jejich vzdalující se záda. S odevzdaným povzdechem se obrátil ke svému učiteli.

„Zavřete.“  Okolní zatuchlé zdi se zachvěly ozvěnou zabouchnutých dveří. Snape seděl za psacím stolem napjatý jako struna a rty svíral do úzké bledé linky. Harry se k němu obezřetně blížil.

„A… Ano, pane?“ vykoktal.

„Předpokládám, že jste již absolvoval poněkud nezvyklou konverzaci s panem ředitelem?“ procedil Snape skrz zaťaté zuby. „A že jste si vědom… nesnází, ve kterých jsme se oba ocitli.“

Harry přikývl a vyhrkl: „A musíme, pane?“

Snape se celý zkroutil, jako by trpěl nesnesitelnými bolestmi. „Pottere, Brumbál tu událost shlédl ve Všechnovidu. Už samotný název onoho předmětu by vám měl napovědět, k čemu slouží. Je známý tím, že čas od času ukazuje události z minulosti a také z budoucnosti.“

„Udělalo to někdy, vždyť víte, chybu?“

„V životě jsem se setkal s jediným Všechnovidem, a ten má ve svém držení právě profesor Brumbál. Vše, co v něm kdy zahlédl, se neodvratně stalo. Stručně řečeno: Musíme, Pottere.“

Harry si povzdechl a odolal pokušení praštit sebou o zem rovnou k nohám Snapeova stolu. Frustrovaně se kousal do rtu. Takže, pokud jsou následující události neodvratné, proč se do toho nepustit rovnou, ne?

Podíval se na Snapea, který vytáhl z jednoho ze svých šuplíků obrovskou knihu vázanou v kůži a s hlasitým žuchnutím ji položil na stůl. Do vzduchu se vznesl oblak letitého prachu a uvolněných kousků pergamenu.

Lektvarista dlouhým prstem pohladil hřbet vzácného svazku a chvíli nahodile otáčel stránky. Pak se z ničeho nic zarazil, popadl brk, sklonil se nad jednou hustě popsanou stránkou a bez mrknutí na ni zíral. Celou dobu si přitom cosi nesrozumitelně mumlal pod nosem a Harry přemítal, zda se nesnaží nalézt nějakou příhodnou temnou kletbu, kterou by uvalil na sebe či na Brumbála.

V Harrym pomalu klíčila naprosto nesmyslná kuráž, až nakonec vyhrkl: „Nakašlat.“

Vyškubl svému učiteli brk z prstů, odhodil ho na podlahu, vtěsnal se mezi Snapea a jeho bichli, popadl překvapeného mistra lektvarů za uši a políbil ho dost silně na to, aby pod jeho nešetrně drcenými rty ucítil křivé zuby. Naneštěstí se Harry díky své zbrklosti tak docela netrefil, takže teď stál s pusou přitisknutou zčásti ke Snapeovým ústům a zčásti k jeho bradě.  Mladíkovi ztvrdl pohled odhodláním. Upravil svou pozici a jednou rukou prohrábl prameny mastných vlasů, zatímco překvapenému Snapeovi jen lezly oči z důlků.

„Ha! Pak že ho nezvládnu líbat,“ pomyslel si Harry a znovu spojil svá ústa se Snapeovými. Starší muž ztěžka oddechoval nosem a ruce držel zdvižené nad hlavou, jako by se právě stal nedobrovolným účastníkem ozbrojené bankovní loupeže.

„Pottere!“ snažil se vysoukat skrz uvězněné rty. Lehce je přitom pootevřel a nechtě tak dovolil Harryho jazyku, aby vklouzl dovnitř. Oba ztuhli překvapením. Harry se pomalu, velmi pomalu, vymanil ze Snapeova klína a zacouval. Snape se zjevně pokoušel promluvit, ale jediný zvuk, který dokázal vydat, bylo: „C-? C-? C-?“

„Omlouvám se, pane,“ zamumlal Harry a upřeně sledoval svého společníka, naprosto vyvedeného z míry.

„C-? C-?“

Harrymu došlo, že se ten muž snaží říci něco jako: „Co si myslíte, že děláte?“ Nebo možná: „Copak vážně chcete, abych vás proměnil v nějakou odpudivou havěť?“

„Napadlo mě, že bychom se do toho mohli rovnou pustit a mít všechno z krku, když je to nevyhnutelné.“

Snape zavřel oči a pár minut se jen třásl. Harry se se zmučeným vzdycháním svezl do křesla. Nakonec lektvarista přece jen pozvedl víčka a Harry s úlevou zjistil, že opět čelí starému známému pronikavému pohledu.

„Pane Pottere, nikdy, za žádných okolností, už mi tohle nedělejte. V této místnosti. Pokud vám nepovím něco jiného. Vyjádřil jsem se jasně?“

Harry smutně přikývl. Snažil se udělat dobrou věc, ale, jako ostatně vždy, zase všechno podělal. Snape vrátil pozornost k obří knize a zeptal se: „V úterý večer míváte famfrpálový trénink, že ano?“

Harry se zamračil a přikývl na souhlas.

„Čtrnácté září je sobota. To ponechává příliš mnoho věcí náhodě. V pátky mívám porady, které nemíním vynechat, bez ohledu na to, co tvrdí Albus. Každý čtvrtek býváte zaneprázdněný vy. Bude vám vyhovovat středa jedenáctého?“

Harry ztěžka polkl a přitakal.

„Výborně. Ten den ode mě obdržíte školní trest,“ prohlásil Snape a něco si zapsal do diáře. „Setkáme se zde a pak pokročíme dál. Nějaké otázky, Pottere?“

„Mám něco přinést s sebou, pane profesore?“

Snape zrudnul a odpověděl: „Jen sebe.“

Harry znovu přitakal. Ještě nikdy ve Snapeově společnosti neodkýval tolik věcí jako dnes. Popadl tašku a vydal se k východu.

Přesně ve chvíli, kdy se chystal otevřít, sebou překvapeně trhnul, protože těsně za zády uslyšel Snapeův hlas. Merline, ten chlap se krade jako kočka!

„Jen vás považuji za vhodné informovat, že je ve vašem nejlepším zájmu nikomu nic nevykládat. O dnešním večeru ani o tom, co se stane v budoucnu. Hovořím dostatečně srozumitelně, pane Pottere?“

Harry přikývl a pevně svíral kliku.

„A ještě potřebuji zjistit jednu věc,“ polechtal Snapeův dech Harryho ucho. „Jste panic?“

Harry se začervenal a sklopil oči k podlaze. „Ano, pane. A… A vy?“ zeptal se váhavě a vzhlédl v očekávání odpovědi.

Harry se domníval, že už měl v minulosti tu čest setkat se se všemi Snapeovými nasupenými výrazy, ale zjevně se mýlil. Snape se roztřásl vzteky, oči mu doslova žhnuly zuřivostí a zuby zatínal tak pevně, až se mu pod kůží na bradě rýsovaly jednotlivé svaly. Někde v hloubi duše udělal na Harryho opravdový dojem. Profesor se celé roky zjevně držel zpátky.

„Uvidíme se za měsíc, pane,“ pípl Harry chvatně a utekl ze sklepení.

Predchozi_brk.png
Dalsi_kanka.png
      
       
    
09.11.2014 12:15:16
Slimca75
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one