Nadpis.png
   
   
   
   
   
Tlacitko_Jednorazovky.png
Tlacitko_Kapitolove.png
Tlacitko_Drabbles.png
Tlacitko_Oznameni.png
Vzkazy.png
Kalendar.png
   
Ahojky, vítám vás u dalšího nedělního pokračování Všechnovidu. Za sebe i za Sevy vám všem moc děkuji za povzbudivé komentáře a ohlasy. Jsem hrozně ráda, že se povídka líbí a baví vás. Však víte – komentík nejen potěší, ale i nakopne k další práci.

 Za povzbuzení tedy děkujeme: Agnes, Anonymce SS, cim, Emily, Máje, misuli, pajce, Patoložce, POPO, Profesorovi, Rowaně, Sitaře, weras, xMononoke a Zuzaně.

Slibovala jsem, že se dnes dočkáte i menší „akce“, takže ji máte mít. Pozor slash! Pro tuto kapitolu doporučuji věkovou hranici… Řekněme 16+ .

Vaše Slimča.
 

In this banner is used the picture "I'm sorry I was cranky" by tripperfunster

 
„Školní trest, Pottere! Očekávám vás ve sklepení přesně v osm hodin.“ Ta věta během posledního měsíce zazněla tolikrát, že už se Nebelvíři ani neobtěžovali zaúpět. V minulých čtyřech týdnech si Harry vysloužil trest snad v každé hodině lektvarů. Situace ve skutečnosti dospěla tak daleko, že se Snape ani nepokoušel své jednání jakkoliv zdůvodňovat. Takže popravdě, dokud Nebelvíři neztráceli drahocenné kolejní body, soukromé bitky mezi Potterem a Snapem je zase tolik nezajímaly.

Společně trávený čas po vyučování umožnil Harrymu a Snapeovi, aby se trochu lépe poznali, i když se důsledně vyhýbali tělesnému kontaktu. První hodinu se Harry obvykle věnoval drhnutí kotlíků a úklidu, zatímco Snape něco známkoval. Později sedávali před krbem a snažili se rozmlouvat. Oba se stále ve společnosti toho druhého cítili extrémně nepohodlně, ale předpokládali, že jim v budoucnu fyzická blízkost umožní úspěšně završit společnou noc.

„Zatraceně, tohle je tvůj jediný volný večer během tohoto týdne,“ stěžoval si frustrovaně Ron.

„Já vím,“ povzdechl si Harry. Během předcházejícího měsíce si prošel úplným peklem. Tolik chtěl přátelům povědět o svém tajemství, ale přísahal, že to neudělá. Navíc si nebyl jistý, jak by celou věc přijali, a tak zkrátka držel jazyk za zuby. To napětí ho však zabíjelo. Přál si, aby se něco stalo, cokoliv, aby se mohl vrátit ke svému normálnímu životu plnému zmatků a nebezpečí. Jen potkávat mistra lektvarů na hradě ho dohánělo na pokraj šílenství a vzpomínka na jejich jediný polibek mu prováděla s žaludkem podivné věci.

A Snape? Ten mu to ani v nejmenším neusnadňoval. Při každé příležitosti se na Harryho mračil jak deset čertů a tiše klel. Svou frustraci si ovšem vybíjel především na řediteli, který se na oplátku vesele culil. A když někdy Brumbál ve Velké síni zachytil Harryho pohled, jeho úsměv se ještě rozšířil a muž pozvedl sklenku v tichém pozdravu. Harry pokaždé zrudnul.

Naneštěstí se svět dál netečně otáčel kolem své osy, a tak se Harry i dnes ocitl ve svém obvyklém křesle v podzemí a očekával dnešní trest.

Snape nakráčel dovnitř, zavířil pláštěm a skrze zaťaté zuby procedil: „Následujte mne.“

Vedl Harryho do svého kabinetu, kde se zastavil před obrazem naštvaného runovce. Mávl hůlkou a zašeptal heslo. Dveře se s hlasitým zaskřípěním otevřely a Harry následoval Snapea dolů omšelou chodbou osvětlenou jen tu a tam pochodněmi upevněnými na jinak holých zdech.

Na jejím konci se nacházely další dveře. Snape překryl dlaní oblý výklenek na stěně a uvolnil tak cestu dál. Harry chvatně překročil práh, aby nezůstal uvězněný venku.

Lektvarista prochvátal dalšími dvěma chodbami, než dorazili k okrouhlému vstupu pomalovanému velmi sytou zmijozelskou zelení.

„Otočte se, zavřete oči a zacpěte si uši.“

Harry poslechl a po pár sekundách ucítil na rameni hrubé poklepání. Spustil ruce z uší, otevřel oči a obrátil se.

Snape se tyčil nad ním. Stál velmi blízko a velmi nehybně. „Pokud o tom před někým jenom ceknete, způsobím vám do konce vašich dní nevýslovné utrpení. Rozuměl jste mi?“

Harry byl zmatený. Komu o tom asi tak měl, k čertu, povídat? A co vlastně?

„Á, Coline, hádej co? Přišel jsem o panictví s profesorem Snapem. Škoda, žes u toho nebyl, mohl jsi udělat pár fotek. Copak, profesorko Mc’Gonagallová, vy jste nevěděla, že patříme k sobě? No, vlastně ani nepatříme, víte, jen jsme spolu museli souložit.“

Ach ano, to by v nebelvírské společenské místnosti vůbec nezpůsobilo pozdvižení!

„Neceknu,“ prohlásil Harry se stoickým klidem. „Za předpokladu, že mi slíbíte totéž.“

Snape se ušklíbl. „Věřte mi, Pottere. Jediní lidé, kteří se kdy dozvědí o této frašce, budeme my dva a ten šílenec, co řídí školu.“

Pak na znamení pozvání jemně trhnul hlavou a Harry vstoupil do Snapeových soukromých komnat.

***

Snape vypadal úplně stejně nesvůj jako Harry, i když právě stál ve svém vlastním bytě. Vstupní hala byla o dost větší, než mladík očekával, a působila docela domácky a útulně.

Snape za nimi několika rychlými kouzly zamkl dveře, položil hůlku na krbovou římsu a pověsil hábit do šatníku. Harry měl prázdné ruce, tak je alespoň nacpal hluboko do kapes a snažil se nezírat nebo neomdlít.

„Měli bychom-?“ začal, ale nebyl si jistý, jak větu dokončit. Snape se otočil a s odhodlaným výrazem prohlásil: „Ložnice je tamhle.“

Harry ho následoval do vedlejší místnosti, ale zůstal stát na prahu a prohlížel si zařízení. Pokoj byl menší než hala, ale stejně přívětivý. Nacházel se v něm průchod do koupelny, křeslo potažené sametem, několik skříní, tři komody… A postel.

Obrovská postel.

Se zářivě bílým povlečením, tlustým přehozem barvy královské modři a čtyřmi světle tyrkysovými polštáři.

„Možná byste měl shodit ten hábit,“ přerušil jeho průzkum Snapeův přiškrcený hlas. Harry poslechl, uhladil si neposlušné vlasy a hledal, kam by svléknutý svršek odložil.

Snape od něj kus oděvu vychovaně převzal, pečlivě ho poskládal a přehodil přes opěradlo křesla.

„Tak jak to-?“ zkusil znovu Harry.

Snape s povzdechem odpověděl: „Jsem otevřený návrhům, Pottere.“

Harry si skousl spodní ret a prohlásil: „No, mohli bychom začít zase pusou a od toho se nějak odrazit.“

Snape vynaložil poměrně velké úsilí, aby jeho tvář zůstala netečná. „Jen na mě tentokrát neútočte bez varování,“ namítl.

Harry přikývl a opatrně udělal krok směrem ke staršímu muži. Snape si ho podrážděně změřil pohledem a také o kousek postoupil.

A u toho v podstatě skončili. Kroužili kolem sebe, jeden krok tam, druhý zpět, stále stejným tempem, pečlivě udržujíce vzájemný odstup, dokud Snape nasupeně nezaprskal: „Ale do háje, pusťme se do toho, ať to máme z krku!“ Třemi dlouhými kroky uzavřel mezeru mezi nimi a odhodlaně popadl Harryho za ramena.

Harry se začervenal, položil se do objetí a dlaněmi přejel Snapeovi po zádech.

Takhle zblízka vůbec nemá tvrdý pohled,“ napadlo mladíka, když lektvarista pomalu sklonil hlavu a spojil jejich rty.

Ani pusu nemá tvrdou,“ pomyslel si znovu Harry, naklonil tvář na stranu a pootevřel ústa.

Když se jejich jazyky setkaly tentokrát, nebylo to náhodou. Harry ucítil na rtech opatrný dotek. Ještě trochu povolil bradu a Snapeův jazyk vklouzl dovnitř a zase ucukl. Harry se v návalu bezstarostnosti rozhodl ten pohyb kopírovat. Pomalu zatlačil vpřed, dokud nevstoupil do tepla lektvaristových úst, kde obkroužil poddajný sval, který tam objevil.

Snape ztěžka oddechoval. Vzápětí doširoka rozevřel rty a zpevnil stisk na Harryho ramenou. Harry se těsněji přimkl k mužovu štíhlému tělu. „Wow, ovšem některé jeho části JSOU tvrdé,“ zaznamenal s úžasem. Pohnul boky proti Snapeovu klínu a okamžitě byl odměněn syknutím.

Harry se usmál. Tváří spočinul vedle společníkovy bledé šíje, a tak využil příležitosti a začal ji lehce oždibovat. Pomalu kousal a sál a přitom cítil, jak se mu Snapeovy dlaně sunou po zádech, až se zarazily na bocích. Zatímco se Harry věnoval svému průzkumu, Snape si ho nečekaně přitáhl blíž. Tentokrát bylo na Nebelvírovi, aby vyloudil překvapené „Och!“, když se svou erekcí, o níž dosud neměl ani tušení, otřel o Snapeovo pevné stehno. Snape dál řídil jeho pohyb, pohupoval mu pánví tam a zpět a svou nohou poskytoval Harrymu pevnou oporu, k níž se mladík mohl blaženě tisknout.

Prudce Snapea objal kolem krku a přiměl ho sklonit se k dalšímu polibku. Snape neprotestoval. Hladově pozornost oplácel a přitom cítil, jak se drobnější tělo v jeho náručí napíná. Harryho rty, které překrýval těmi svými, byly měkké, vlhké a tolik dychtivé! Snape dráždil pootevřená ústa jazykem, ochutnával tenkou vrstvičku potu na horním rtu, cítil měkké strniště prvních vousů.

Harry vnímal mužovy dlaně na svých půlkách a horečně se k mistrovi lektvarů tiskl. V prstech křečovitě svíral prameny tmavých vlasů a nadšeně přirážel, povzbuzován pevnýma rukama masírujícíma jeho pozadí. Snape se trochu víc sklonil, aby dosáhl na mladíkův krk, a vytrvalým sáním citlivé pokožky přinutil Harryho nepřetržitě sténat.

A pak najednou – naprosté blaho. Harry vytřeštil oči a ztuhnul. Snape překvapeně vzhlédl, když sebou tělo v jeho náručí škublo. Jednou, dvakrát a pak se Harry, přitisknutý k lektvaristově noze, s táhlým zaúpěním zachvěl. Do tváře se mu vloudil blažený výraz a pak celý zmalátněl. Snape měl co dělat, aby jeho náhle mrtvou váhu udržel.

„To jsi neudělal?“ vydechl šokovaně.

Harrymu skrze přivřená víčka jiskřily oči a pusa se mu pomalu roztahovala do přihlouplého úsměvu.

„Pardon, pane,“ špitl, ale bylo naprosto jasné, že ho nastalá situace ani v nejmenším netrápí.

„Pitomý kluku, měl bys být zděšený,“ odsekl Snape roztřeseně. „Co si teď počneme? Ještě jsme se ani nerozhodli, kdo-.“ Pak rychle zmlkl.

„Tím bych se netrápil, pane. Dejte mi pár minut a budu zase čilý jako rybička,“ prohlásil Harry, zatímco Snapeovi rozhodně přitiskl dlaň do klína a dobře se bavil mužovým šokem.

„Pottere!“ vykřikl lektvarista a Harry ho chvatně umlčel svými rty. I když od chvíle, kdy dosáhl vrcholu, uplynulo sotva pár vteřin, o jeho nadšení pro věc nebylo pochyb. Snape zasténal a prohrábl Harryho neuvěřitelně rozcuchané a neskutečně jemné vlasy.

Harry mu uličnicky olízl vnitřek úst a než starší muž vůbec zaregistroval, co se děje, rozepnul mu kalhoty a vsunul ruku do spodního prádla.

Snape zařval. Cítil, jak mu Harryho teplé silné prsty objaly naběhlý penis a začaly ho pomalu, pravidelně a velmi zručně třít, mačkat a hladit. Snape roztáhl nohy, aby svému společníkovi umožnil volnější pohyb, a Harry vklouzl dovnitř i druhou rukou, kterou laskal varlata a jemně potahoval za šourek.

„Pot-, já-, ugh-,“ zajíkl se Snape, když téměř okamžitě dosáhl orgasmu. Harryho dlaně pod proudem horkého ejakulátu ztuhly v šoku. Mladík překvapeně vzhlédl a sledoval mužovu tvář staženou extází.

Snape ztěžka oddechoval. Nejprve otevřel jedno oko, pak i druhé. Harrymu spadla brada. Velmi opatrně stáhl ulepené ruce ze Snapeova klína.

„Bez urážky, pane, ale myslel jsem si, že dá trochu víc práce vás udělat.“

Snape zrudnul, zavrtal pohled do podlahy a něco zamumlal. Harry měl pocit, že zaslechl něco jako „nikdy“, „poprvé“ a „zatraceně skvělé“.

„To bylo vaše poprvé?“ vyjekl mladík. „Lhal jste mi!“

„Ve skutečnosti ne,“ odporoval Snape, kterému už pomalu mizela barva z tváří a zároveň s tím se mu vracela původní sebejistota. „Jen jsem neodpověděl na vaši otázku.“

„Ale… Ale proč?“ zeptal se ohromeně Harry.

Snape s odfrknutím odpověděl: „Vážně Pottere, viděl jsi, jak jsem vypadal coby školák. Měl jsem při hledání známosti zhruba stejné štěstí jako Ufňukaná Uršula.“

„Ale teď už jste dospělý!“

„Ano, teď jsem dospělý, ale Znamení zla jsem přijal už jako teenager – uhrovitý, umaštěný, neduživý, nadržený náctiletý panic. A Temný pán ve své nekonečné moudrosti rozhodl, že lektvary připravené někým sexuálně nedotčeným budou jistě účinnější než výtvory někoho, kdo už intimní zkušenosti má. Asi si umíš představit, kolik Smrtijedů se během let chopilo šance toto nepsané pravidlo porušit,“ objasnil suše Snape.

„A upřímně,“ povzdechl si, „v okolí Bradavic byl výběr také velmi omezený. Nemám zrovna okouzlující osobnost.“

Harry se nad tím zamyslel. Snape vůbec nebyl tak špatný. Uspokojil ho. Ach, moment – to ještě nestihl. „Myslíte, že to Brumbál ví, a proto po nás chce tohle? Takže už pro Voldemorta nebudete tak důležitý, až to zjistí?“

„Jakkoliv si přeji, aby ten bastard zemřel, nechci pro něj být méně důležitý. Lidé, kteří v jeho očích ztratí svou cenu, rychle přicházejí o život. A navíc, jak už jsem řekl dříve, bez ohledu na všechny domnělé důvody, proč se tohle všechno děje, ředitel nás jen informoval, co viděl, ne co chce, aby se stalo.“

Harry zúžil oči. „Ten hadí bastard by si měl dávat bacha, aby vám neublížil. Jestli se o něco pokusí, zabiju ho.“

„Pottere, ty ho máš zabít. A jakkoliv oceňuji tvůj postoj vůči mé osobě, nezatěžuj se starostmi o mě.“

Harry chtěl odpovědět, že pro něho Snape není zátěž, že si toho starého bručouna během posledního měsíce docela oblíbil, ale místo toho zamrzl na místě. Snape totiž z ničeho nic popadl hůlku a namířil mu přímo do rozkroku.

„Ai,“ vykvíkl mladík a chvatně své choulostivé partie přikryl.

„Nechci ti je odčarovat, pitomče,“ vyplivl lektvarista. „Jen jsem hodlal zmírnit tvé nepohodlí pomocí čisticího kouzla.“

Harry pořád vypadal nedůvěřivě, a tak Snape obrátil hůlku nejprve ke svým ulepeným kalhotám, zamumlal pár slov a pak hůlku obratně odtáhl.

„Vidíš?“ poukázal k diskutovaným částem svého těla. „Stále na svém místě a připravené k akci.“

Harry neochotně odtáhl ruce z cesty a zahihňal se, když v klíně ucítil lechtání. Jako by v tom místě praskaly tisíce malých bublinek.

„To je hezké,“ prohlásil se širokým úsměvem.

„Ano,“ ušklíbl se Snape, „i když mne poněkud znepokojuje fakt, že toto kouzlo provádím na druhém člověku.“

Harry se na něj usmál a Snape pozvedl obočí.

„Tááákže,“ snažil se Harry znít nonšalantně. „Co budeme dělat?“

Snape si odfrkl. „Obávám se, že dnes už nic. Pokud ovšem,“ začervenal se, „nemáš zájem hrát mezi námi… ehm… tu aktivnější roli… um… tím chci říct…“

Harry, který se cítil úplně stejně nepříjemně, vyhrkl: „Jestli mám zájem vás přefiknout?“

Oba zůstali stát s otevřenými ústy. Harry hypnotizoval knoflíky Snapeovy košile, zatímco Snape vypadal naprosto zaujatý počítáním šuplíků v místnosti.

„Předpokládám,“ utrousil nakonec neochotně lektvarista, „že i to je možnost. Albus se nikdy nezmínil, kdo komu co provede.“

„Tak si o to budeme tahat?“ napadlo Harryho.

Snape zbledl a instinktivně zkřížil dlaně před svým dosud rozepnutým poklopcem. Pak vyděšeně zašeptal: „A jak stanovíme vítěze?“

Harry se zamračil a potom ještě o stupínek zrudl. „Omlouvám se, pane, ne tak, jak myslíte. To je mudlovský výraz. Znamená to, že se vytahují sirky různé délky a podle výsledku se pak určí výherce.“

„Ach,“ vydechl úlevně Snape. „Do toho se můžeme pustit, máš-li zájem.“

Harry zamítavě potřásl hlavou a odpověděl: „Pokud se nebudete zlobit, pane, tak raději ne. Vím, že jsme v této oblasti oba… nezkušení, ale raději bych nebyl tím, kdo… převezme vůdčí roli. Ještě pořád jste můj profesor a já už bych se na vás v lektvarech nikdy nedokázal podívat bez toho, abych…“

„Ano, ano, dobře, došlo mi to.“ Snape ztěžka dosedl na kraj postele, náhle přemožený únavou. „Nedá se nic dělat, musíme to zkusit příště. Přijdeš za mnou do sklepení zítra večer po famfrpálovém tréningu. Vyhovuje?“

Harry přikývl a váhavě se sklonil, aby Snapea jemně políbil na tvář. Muž na něj ohromeně pohlédl a prsty přikryl místo, kde se ho Harry dotkl.

„Dobrou noc, profesore.“

„Běž a trochu se vyspi, Pottere.“

Predchozi_brk.png
Dalsi_kanka.png
      
       
    
09.11.2014 12:15:33
Slimca75
Prihlaseni.png
Komentare.png
Statistika.png
Odkazy.png
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Tato stránka nevznikla za účelem zisku a všechna práva a postavy náleží J.K. Rowlingové
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one